Co jiného propánajána bylo zadlužení nás všech jedním biliónem za Špidly, Grosse a Paroubka?

Aneb populismus používají jen jako rétoriku pro zvolení, jejich reálné zájmy jsou s tím, co říkají, obvykle dost mimoběžné. Není to tak, že by je ovládala nějaká extrémní nenávistná idea. Nechtějí za každou cenu „Čechy Čechům“ a podobně. (Možná jsem toho Haidera uvedl špatně, zas tak dobře jeho činy neznám. Ale snad je takhle jasné, jak jsem to myslel.)

Asi politiku moc nesledujete. Ve sněmovně sedí daleko bezostyšnější populisté – například jistí Paroubek, Rath či Sobotka. Vy je neznáte?

Co se týče zásadní změny poměrů v zemi, ta by samozřejmě změnou volebního systému automaticky nenastala. Ale otevřela by se možnost ke změně. Pokud na změnu jako společnost „máme“ – tak by se třeba za dvacet let uskutečnila lehčeji, tj. s větší pravděpodobností, než když bude platit Hlava XXII. Volební systém by prostě měl podporovat růst nových neopotřebovaných stran a úpadek těch starých, zatuhlých až zatuchlých. Obnovující se koloběh zrození a smrti – nic víc a nic méně.

Volba prezidenta: strany by si v novém systému byly snad více vědomy odpovědnosti vůči voličům. Ale jací voliči, takové strany, manipulovatelní voliči implikují manipulativní politiku – zázraky čekat nelze.

Podstatné je, aby ta nemanipulativní linka, založená na uznání složitosti, v politice mohla sílit.

Největší přínos nového způsobu by byl asi v psychologické rovině – lidi by už dále nepropadali skepsi, že jejich hlas nic neznamená. Též by se zmenšilo odcizení občanů od politiky.

Ve výsledku by sice došlo k objektivnějšímu propojení nálad a smýšlení voličů s politiky, ale možná k žádné podstatné změně poměrů v zemi.

Nebo si dokážete představit, že by tento systém např. zabránil zvolení V. Klause prezidentem? Neopakovala by se situace, kdy vlastně každá ze stran v parlamentu přispěla k jeho znovuzvolení?

Takže ten den, kdy se probudíme a pofrčí to samo, bych viděl na šíleně vzdáleném horizontu. Myslím, že stojí za to, snažit se tu chvíli co nejvíc přiblížit. Nevíme totiž, kolik klidného času nám země a vesmír pro naše komunikační a jiné sebe-organizační batolení ještě dopřeje.

A babza samozřejmě má taky pravdu. Ovšem odnaučit lidi lhostejnosti a nedůvěře, jsou-li už integrální součástí osobnosti, to téměř nejde. Navíc i tyhle vlastnosti mají ve společnosti důležité funkce. Proto bych sázel na systémové prošlapávání cestiček pro ty, kteří takoví nejsou. A ti ostatní? Exempla trahunt.