Reklama
 
Blog | Ivo Kaipr

Rozbití Hlavy XXII

 Na letišti čeká letadlo plné lidí na posádku. Konečně se kapitán i druhý pilot objeví. Oba vypadají, že jsou slepí. Kapitán před sebou ťuká bílou holí, naráží do sedadel. Druhý pilot drží na vodítku slepeckého psa. Oba mají na očích velké černé brýle.

Cestující si zpočátku myslí, že jde o nějakou recesi. Ale když naskočí motory a letadlo ve zvyšující rychlosti semtam nebezpečně přejede bílé hraniční čáry ranveje, začne se nálada měnit. Pár lidí se už modlí. Jiní se dohadují mezi sebou nebo se snaží dovolat na správu letiště. Jak se letadlo blíží ke konci startovní dráhy, v hlasech roste hysterie. Když už ti přilepení u okýnek vidí zblízka trávu, panika propukne naplno v ohlušujícím jekotu. Letadlo se odlepí od země na posledním metru.

V kabině říká druhý pilot kapitánovi s úlevou v hlase:

„Šéfe, bojím se, že jednou ty lidi nezařvou a bude po nás.“

Reklama

                                             ***

Za pár měsíců budou volby. Měl by to být svátek mladistvé dvacetileté demokracie, ale spíš to bude depresivní narážení na Hlavu XXII:

  • Velké strany jsme poznali jako pramálo státotvorné, změnit se neumí.
  • Malé nové strany lidi nevolí, protože podle průzkumů nepřekročí 5% a hlas voliče by propadl.
  • Do předvolebních průzkumů se malé strany nedostanou, protože mají podporu hluboko pod 5%.
  • Změnu volebního zákona velké strany nijak zvlášť nepotřebují.
  • Systém je zablokovaný, s čistým svědomím není koho volit.

Po rozšroubování aktuální situace na prvočinitele, kterého vás ušetřím, si vždy připomínám, jak princip demokracie funguje: podstatné není, že by volbami občané vybírali ty nejlepší správce věcí veřejných. Podstatné je, že žádný totálně špatný správce nevydrží u kormidla demokracie příliš dlouho. Loď pluje cikcak, chvíli doleva, chvíli doprava, chvíli dolů, chvíli nahoru – ale aspoň se hýbe.  

Optimisté říkají, že se tak drží na volném moři svobody, nezahnívá někde v přístavu – a teplý proud lidské vynalézavosti a touhy po lepším životě ji přitom nese správným směrem. Pesimisté naopak soudí, že jsme kvůli střídání mezi slepými kormidelníky stále ještě nevypluli z přístavu. Navíc jsme při nárazech na kamenné molo už nastřádali v trupu tolik děr, že až se konečně trefíme a vyrazíme s naivní důvěrou nebo z nezbytí na volné moře, bude zle. Vysoké vlny při každém potřebném manévru nějakou díru odhalí a my půjdeme nezadržitelně ke dnu.

Snažím se  být optimistický realista, takže do víry v dobré konce přidávám realistický korektiv: žádný proud loď k lepším zítřkům nenese automaticky – ale jenom nést může.  Samozřejmě s jistotou nevím, jak lze (nebo dokonce jak sám mohu) ten proud k lepšímu ovlivnit. Vždyť spousta bohulibých aktivit vychází při hloubkovém dohledání příčinných sítí rozporuplně; za jednoduchými modely lze obvykle snadno nalézt především touhu jejich zastánců po nějaké vnější etické jistotě. Navíc vypadá docela logicky, že dědivé složité systémy mají samovolnou tendenci dostávat se do zamrzlého stavu podobného Hlavě XXII, ze kterého je dostane jen nějaký pořádný náraz, po němž se začnou skládat z prvočinitelů znova – a to prosím jen jinak, nikoli nutně lépe.

To ale neznamená, že nemá smysl se o nic snažit. Realita nejsou jasně postavené šachy, těmi jsou jen naše modely. Náraz je jenom poslední možnost. Beru to jako intelektuální  výzvu: lze najít z  Hlavy XXII nějaké minimalistické tj. snadno realizovatelné východisko?

                                             ***

K věci. Představa změny volebního systému na většinový je v našem prostředí černou můrou: pravděpodobnost propachtování státu klientelistickým zájmům současných stranicko-ekonomických šíbrů dvou nejsilnějších stran vypadá šíleně vysoká už teď, natož když se převaha monopolistů ještě posílí. Představa snížení kvóra a roztříštění parlamentu směrem k obskurním populistickým one man/woman  spolkům není o nic lepší. Změna ale potřebná je.

Jak systém změnit s nejmenším rizikem a největším užitkem?

Nejlepší možnou změnou se mi zdá být takový volební systém, který by lákal kandidovat kompetentní nové politiky, protože by rušil strach z propadu hlasu. Takže moc předvolebních průzkumů by skončila a poměrný systém by se postupně sám odblokoval.

Takový systém existuje. Říká se mu preferenční hlasování (nebo také alternativní, instant runoff).

Fungoval by (zjednodušeně) takto:

  • Volič nevybírá jednu stranu, ale přiřazuje stranám pořadí podle preferencí. (tj. na první místo třeba zařadí Liberální stranu, na druhé Korunu českou a na třetí třeba ČSSD; prakticky by stačilo  na současné lístky přidat kolonku „pořadí“ a lístky svázat jako brožuru nebo vložené v obálce scvaknout při sčítání).
  • V prvním kole sčítání se sečtou hlasy pro strany na prvních místech hlasovacích lístků.
  • Strany se seřadí do pořadí podle počtu hlasů a ta poslední (pokud by byla pod 5% kvórem), se oddělí. Z hlasovacích lístků pro tuto stranu se do dalšího sčítání vezmou hlasy na 2.místě hlasovacích lístků – a ty se přičtou zbývajícím stranám.
  • Opět se oddělí poslední strana, pokud je pod kvórem 5%. Z hlasovacích lístků pro ni se do dalšího sčítání vezmou hlasy na dalších pořadových místech.
  • Tak se pokračuje do doby, dokud poslední strana v pořadí nepřekročí volební kvórum.

Snad je zřejmé, jak takový systém zaručuje, že každý volič, když chce, může uplatnit svůj hlas bez obav z propadu. Je to opravdový poměrný systém. Samozřejmě je sčítání i hlasování složitější – ale v době, kdy se žáci ZŠ běžně řídí na školním výletě satelitní navigací, se snad několikanásobného sčítání nebudeme bát. Ovšem kdyby ano… Obdobný systém se skvěle naučili v Papui Nové Guinei. V turistických průvodcích se říká, že naopak kanibalismus už zapomněli, takže bude zcela bezpečné tam případně poslat na zkušenou naši parlamentní delegaci. Demokracii tam ostatně mají bez přerušení déle než my, máme se co učit.

                                            ***

Teď ovšem zapracuje Hlava XXII: jak změnu hlasování prosadit, když velké politické strany sice deklarují snahu o vylepšení volebního zákona, ale obvykle se na ničem po volbách nejsou schopny dohodnout, protože vlastně změnu nepotřebují?

V parlamentních volbách r.2006 bylo odevzdáno 5.348.976 hlasů, ale uplatněno bylo jen 5.029.823 hlasů, tj. propadlo 319.153 hlasů  (přičemž poslední SZ dostala 336.487 hlasů). Jaké velké straně by dalo těch 319 tisíc nyní nezastoupených lidí svoji druhou či třetí preferenci? Nový systém tedy velké strany nemusí poškodit, naopak – může jim přilít hlasy voličů, jejichž hlasy nyní propadají a tak rozhodnout volby ve prospěch jedné či druhé opravdu podle vůle voličů.

Malé strany mohou novelu technicky připravit a podat k hlasování – ale v parlamentu ji samy neprosadí. Jak zajistit, aby změna volebního zákona ve velkých stranách získala dostatečnou podporu?

Kvůli tomu vlastně tenhle článek píšu. Alternativní hlasování se mi líbí už dávno, ale dokud nenajdu realistickou cestu k jeho prosazení, jde o mrtvý projekt. Napadlo mne, že voliči mají v rukou ještě jednu zbraň: preferenční zaškrtávání jednotlivých jmen na kandidátkách velkých stran. Nedalo by se v tomhle případě efektivně využít?

Postup:

  • Nějaká občanská iniciativa by dala dohromady technicky detailní návrh změny volebního zákona.
  • Po ustavení kandidátek do PS by tato iniciativa jmenovitě položila dotaz všem kandidátům velkých stran, zda budou takový návrh změny v případě zvolení podporovat. Vyžadovala by jednoduchou odpověď formou veřejného příslibu ano-ne. Diplomatické „nevím“ či „ano, ale když“ by se bralo jako „ne“.
  • Voličům velkých stran, kteří je volí „z nezbytí“, by tak bylo jasné, jak pracovat s preferenčními hlasy při volbě menšího zla: zaškrtnout na kandidátkách velkých stran lidi, kteří  změnu volebního zákona jasně podporují.
  • Preferenční hlasy mají velkou sílu. Sestavenými kandidátkami mohou poměrně snadno zamíchat. Své o tom ví třeba známý nepopulární starosta Jančík, který se díky nim z jedničky kandidátky málem nedostal do zastupitelstva a musel použít trik s odstoupením jednoho kandidáta nad ním. Je tedy možné, že už v tomto volebním období by se takto podařilo předem sehnat většinu pro podporu novely.
  • Když by pak některá ze stran podala v parlamentu návrh na změnu přesně dle připravené novely, na každého poslance velkých stran by nyní bylo jmenovitě vidět. Předtím řekl „ano“ a nyní říká „ne“?  Proč? Jistě je nutné počítat s tím, že mnoho poslanců se zachová jako korouhvičky. Ale může být hodně těch, kterým se nebude chtít takhle jasně otočit.

Námitky:

  • Kandidáti nebudou chtít na dotazy odpovídat. To je nejvážnější problém. Pokud bude iniciativa příliš proti velkým stranám nebo se nedostane do médií, svou šanci teď nepromění. Ale má pak na to celé 4 roky.
  • Velké strany kandidátům zakážou odpovídat kladně. Tak rychlé reakci nevěřím. Ani dokonalé disciplíně kandidátů na nevolitelných místech. Ale pokud si to vedení předem rozmyslí… hm, možná jsem ten článek přece jen neměl psát?
  • Když tenhle recept použije více iniciativ pro různé změny volebního zákona, mediálně se účinek rozmělní. To se nedá vyloučit. Podstatný bude výsledek v PS.
  • Proč zrovna tenhle volební systém? Protože se na něm lze shodnout, nikdo na něm přímo netratí, nepotřebuje změnu ústavy, jen se spravedlivěji vyjeví názory voličů.
  • Pouhá změna volebního zákona nic neznamená. Pár nových slušných a kompetentních poslanců zásadní reformy neprosadí. Žádná těžká loď nezatočí okamžitě. Podstatná je  změna kurzu: Bude mít smysl nově kandidovat, protože počet hlasů pro nováčky už nebude omezen Hlavou XXII, takže může postupně realisticky růst. Bude mít smysl volit, protože mohu skutečně dát hlas podle svých preferencí.
  • Další  – ty snad necháme do diskuse.

Možná to je celé fantasmagorie.

Ale pořád mi to připadá lepší, než čekat, až k nám do letadla zase nastoupí slepí piloti.

 

——————————————————- 

Související odkazy:

Vtip jsem četl kdovíkde, ale pro jistotu jsem si ho znovu našel, takže dávám odkaz, zasmějte se: http://www.volny.cz/wossa/vtipy.htm

Zajímavé studie o volební účasti: http://st.vse.cz/~XCVRM02/soubory/xcvrm02.doc

http://www.e-polis.cz/komparace/69-volebni-ucast-a-stranicka-identifikace-ceskych-obcanu.html

Statistika voleb: http://www.volby.cz/

Jak se uplatňují preferenční hlasy při volbách do PS: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=370&lst=106

Popis systému preferenčního hlasování: http://en.wikipedia.org/wiki/Instant-runoff_voting

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama